Richard se narodil 17. ledna 1971 ve městě Reading. Již odmalička nasával atmosféru motoristických závodů, na které ho jeho otec či příbuzní brali sebou. V osmi letech poprvé řídil auto. Byl to starý Triumph 2000 a jeho první jízda se odehrála na poli. Sice prý přes volant ani neviděl dopředu, ale zalíbilo se mu to natolik, že pak otce přemlouval k dalším a dalším jízdám.
Možná klíčovým okamžikem jeho života byla návštěva školy pro závodníky v patnácti letech. Po dvou hodinách jízd a instruktáží měl Richard jasno – chce se stát závodníkem. Měl štěstí, že ho v tom podporoval otec, který ho nejen přihlásil do klubu pro závodníky mladší sedmnácti let, ale každý víkend s ním jezdil i do zmíněné závodní školy. Nakonec tomu jeho otec sám propadl natolik, že se stal i instruktorem, a to nejen svého syna. Vrcholem pak bylo, když Richardovi koupil starší Talbot Sunbeam, který přestavěli na závodní auto a se kterým se Richard učil závodit.
Mladý Richard s Davidem Williamsem
Bylo mu osmnáct, na řidičském průkazu ještě pořádně nezaschl inkoust a Richard se přihlašuje do prvních soutěží. Jde zatím o soutěže místního významu, ale i v nich rychle dosahuje pozoruhodných výsledků. Takových, že brzy zaujme místního příznivce rally a úspěšného obchodníka – Davida Williamse. Jde o další z klíčových okamžiků jeho kariéry, protože David mu nejen umožnil pořádně nastartovat jeho kariéru, ale brzy se stali i výbornými kamarády a o všem se radili, i když už byl Richard v továrních týmech.
V roce 1990 se Richard objevuje s vozem Peugeot 205 GTi v britském šampionátu. Učí se rychle, a tak mu David díky obchodním stykům s dovozcem vozů Peugeot zajišťuje i první start na soutěži MS. Jde samozřejmě o domácí RAC Rally, kterou Richard dokončuje s vozem 309 GTi na celkovém 28. místě a ve skupině N3 končí třetí. Další roky pokračuje ve stejném stylu – sbírá zkušenosti v domácích soutěžích a na konci roku startuje v domácí soutěž RAC. V roce 1991 si se stejným vozem, ale už v kategorii A7, RAC rally dokončuje na 16. pozici, svou třídu pak vyhrává. Od tohoto roku se u něj objevuje i nový spolujezdec – Robert Reid, se kterým už bude jezdit až do konce kariéry.
Dalším důležitým momentem je přestup do britského týmu Prodrive v roce 1993, kde se setkává s Alisterem McRae. Richard má k dispozici vynikající vůz Subaru Legacy RS třídy A8 a na výsledcích je to znát. Okamžitě se stává britským šampiónem, nejmladším v dějinách. Zároveň ale začíná cítit, že potřebuje jezdit v zahraničí a sbírat zkušenosti. Jedna věc je chtít, druhá toho dosáhnout. Během následujících dvou let s vozy Subaru Impreza objíždí jen několik závodů MS a jeho zpočátku raketový rozjezd se dost přibrzdil. Na oblíbené RAC rally dosahuje ale v roce 1995 prvního velkého úspěchu v závodech MS, když končí třetí. Mimochodem, vítězem soutěže i celého šampionátu se stává Colin McRae, jeho velký vzor, ale i kamarád.
Subaru Legacy, se kterým Richard získal britský titul
Richard cítí, že potřebuje změnu, a tak v roce 1996 přestupuje do týmu Mitsubishi. V prvních dvou letech absolvuje jen vybrané soutěže MS, především v Asijsko-pacifické zóně. Je to období sbírání dalších zkušeností – poznává soutěže i vůz Mitsubishi Carisma GT. I tak v těch několika soutěžích sbírá body, především za čtvrtá místa. V celkovém hodnocení se i přes handicap absolvování necelého šampionátu umísťuje na sedmém místě.
Vyvrcholení jeho angažmá u Mitsubishi je rok 1998, kdy se stává dvojkou v týmu (jedničkou je Tommi Mäkinen) a konečně absolvuje kompletní seriál MS. Úspěch se dostavuje rychle – již ve třetí soutěži dosahuje svého první vítězství. Stává se tak na Safari Rally, která je považována za nejtěžší soutěž vůbec. V závěru sezóny přidává i druhé vítězství, kde jinde, než na domácí britské rally.
Po sezóně přichází změna týmu. Richard se vrací k Subaru, kde v budoucnu dosáhne největších úspěchů. První závody si zvyká na auto, navíc několik soutěží se jede na asfaltu, který mu nikdy moc neseděl. Druhou polovinu sezóny má ale vynikající. Třikrát vyhrává (Řecko, Austrálie, Velká Británie) a třikrát dojíždí druhý. Nebýt dvou výpadků díky technickým závadám, mohl se stát i mistrem světa. Takhle ale na něj zbylo „až“ druhé místo.
Richard vyhrává v Austrálii 1999
Sezónu 2000 naopak famózně začíná, z prvních šesti závodů třikrát vyhrává (Safari, Portugalsko, Argentina) a usazuje se na čele průběžného pořadí. Pak se na něj ale přilepí smůla a díky sérii tří nedokončených soutěží v řadě se před něj dostává Marcus Grönholm. I přesto má před poslední soutěží šanci na titul. Domácí rally znovu vyhrává, ale Marcus si druhým místem zajišťuje svůj první titul šampióna. Na Richarda zbývá opět druhé místo.
Na Safari Rally 2000
Rok 2001 mu konečně přináší mistrovský titul. Začátek sezóny tomu ale vůbec nenasvědčoval, vždyť po prvních čtyřech soutěžích měl na kontě pouhé tři body! Ani ve zbytku sezóny nijak zvlášť nezářil, získal jediné vítězství na Novém Zélandu a čtyři druhá místa. Naštěstí pro něj ani ostatní soupeři zrovna neměli stabilní formu, a tak situace před závěrečnou soutěží vypadala následovně – Colin McRae 42 bodů, Tommi Mäkinen 41 bodů, Richard Burns 40 bodů. Rozhodovalo se tedy znovu na britských ostrovech. Štěstí Richardovi tentokrát přálo – McRae i Mäkinen po haváriích odstoupili, Richard si třetím místem zajistil 4 body a tím i mistrovský titul. Stačilo mu na to 44 bodů, přitom rok předtím 60 bodů stačilo pouze na titul vicemistra. Richard se stal prvním anglickým mistrem světa (McRae je Skot).
Není obvyklé, aby čerstvý mistr světa vzápětí opustil tým, kde titul získal. Přesně to ale Richard udělal po sezóně 2001 – od Subaru odešel k Peugeotu. Co ho k tomu vedlo, není úplně jasné, ale mluví se v zásadě o dvou možných příčinách. Tou první byl vůz Peugeot 206 WRC, který byl v té době nejlepší a Peugeot s ním získal dvakrát za sebou titul mezi týmy. Druhým důvodem mohl být příchod několikanásobného mistra světa Tommi Mäkinena k Subaru, čímž mohl mít pocit, že se ocitá na druhé koleji. Každopádně tým Subaru s jeho odchodem nesouhlasil a uplatňoval na něj opci. Nakonec tak došlo i ke kuriózní situaci, kdy byl Richard pro sezónu 2002 nominován od Subaru i od Peugeotu.
Premiéra s vozem Peugeot 206 WRC na Monte Carlu 2002
Nakonec se vše urovnalo a Richard začal jezdit u Peugeotu. Sezóna 2002 se mu ale příliš nepovedla. Polovinu závodů nedojel, i když většinou ne svou chybou. Ani jednou nevyhrál, pouze čtyřikrát skončil druhý. Nakonec skončil až pátý, i když na celkově druhého Solberga mu chyběly jen tři body. Mistrem světa se stal suverénně jeho týmový kolega Marcus Grönholm.
Ani v roce 2003 nevyhrál jedinou soutěž, přesto díky své spolehlivosti (2x druhý, 5x třetí) vedl po deseti soutěžích průběžné pořadí. Pak ale přišly na řadu tři asfaltové soutěže, ve kterých získal jen tři body a propadl se až na čtvrté místo. Rozhodnout se mělo znovu až ve Walesu. Richard měl stále teoretickou šanci na titul, když na Loeba a Sainze ztrácel pět bodů, na Solberga pak čtyři. Richard však už do soutěže neodstartoval…
Jeden z posledních závodů v kariéře – na Korsice 2003
Právě cestou na tento závod Richard zkolaboval za volantem svého soukromého Porsche. Štěstí bylo, že vedle něj seděl Markko Martin, který dokázal vůz bezpečně zastavit. Vyšetření v nemocnici bylo pro Richarda šokující – rakovinový nádor na mozku. Od té doby si již nikdy za volant nesedl. Jeho ohlášený návrat k Subaru se již nikdy neuskutečnil.
Prakticky ihned začala intenzivní léčba. Milióny fanoušků mu držely palce a doufaly v jeho uzdravení a návrat do závodního auta. Realita však byla krutá. Nádor na mozku byl velmi agresivní, jeden z nejhorších, které mohou každého z nás napadnout. Richard bojoval statečně, absolvoval nespočet chemoterapií, radioterapií a ozařování. Nádor byl ale silnější. V dubnu přistoupili lékaři k operaci, což byla asi poslední šance, jak nad nemocí zvítězit. Ačkoliv lékaři označili operaci za úspěšnou, nádor se stejně vrátil. Richard poznal, že prohrál.
Na sklonku léta se krátce objevil na veřejnosti. Byl na vozíku a bylo na něm vidět, že je na tom špatně. Jen jeho nejbližší věděli, že je to jeho rozloučení s fanoušky. Všichni okolo něj věděli, že se konec blíží. Široká veřejnost ale stále žila v domnění, že jeho léčba pokračuje úspěšně. Zpráva o jeho úmrtí proto přišla jak blesk z čistého nebe. Richard Burns zemřel 25. listopadu 2005, na den přesně 4 roky po zisku svého jediného titulu mistra světa.
Takto bychom si měli Richarda pamatovat – jako usměvavého šampióna
Richard byl svobodný, bezdětný, jeho přítelkyně se jmenovala Zoe. Během svého života se intenzivně staral o své zdraví, nepil, nekouřil, přísně držel životosprávu. S oblibou vozil v závodním voze své známé a kamarády a měl strašnou srandu z toho, jak z auta vylézali vystrašení. Richard byl smíšek, ostatně všichni si ho budeme pamatovat jako věčně usměvavého chlapíka.
Richard kdysi prohlásil: „Od svých patnácti let jsem nechtěl dělat nic jiného, než jezdit rally. Nechtěl jsem být mistrem světa. Chtěl jsem jen umět řídit auto tak, jako to uměli ti nejlepší. Prostě jen umět jezdit, nic víc.“ Tvůj sen se ti splnil, Richarde…
